Obraz na titulce – Eugène Henri Paul Gauguin; Bretaňská pasačka ovcí

Eugene Henri Paul Gauguin: Bretaňská pasačka ovcí

Odpočívající stádo

Po vypuknutí občanské války v Peru se ale rodina vrací zpět do rodné Francie.

Jako sedmnáctiletý se v roce 1865 rozhodne stát se námořníkem a nastupuje do školy obchodního námořnictva. V čase, kdy je na moři, jeho matka umírá a na její přání se poručníkem dětí stává přítel rodiny bankéř a obchodník Gustave Arosa. A tady je možná začátek umělecké kariéry Paula Gauguina. Gustave Arosa byl milovníkem umění a v jeho domě se člověk potkával s díly od umělců, jako jsou Eugene Delacroix, Gustave Courbet a Camille Corot. Pod dojmy z těchto obrazů se rozhoduje, že bude také malovat, a začíná chodit ve svém volném čase na hodiny malby. Na pařížském salonu poznává impresionistického malíře Camille Pissarro a pod jeho vlivem začíná malovat venku v plenéru. Krátce nato se seznamuje s dalšími impresionisty, jako je Edgar Degas, Pierre-Auguste Renoir a Édouard Manet.
Od konce osmdesátých let si Gauguin pohrával s myšlenkou na život a práci v tropech. Nejprve váhal mezi Madagaskarem a Tahiti, ale Tahiti nakonec zvítězilo. V jeho představách byl tento ostrov exotickým rájem, kde je možné vést šťastný život, aniž by se člověk nějak musel starat o své živobytí. Svému příteli, dánskému malíři Jens-Ferdinandovi Willumsenovi v dopise psal o „šťastných obyvatelích tohoto ostrovního ráje, jejichž život je naplněn pouze zpěvem a láskou.“

Realita byla ovšem, jako vždy jiná. Oblast Tahiti byla pomalu kolonizována a s kolonizací přicházelo křesťanství a obchod a stále silnější potlačování původní kultury, tradiční oblečení začali obyvatelé ostrovů nahrazovat evropskou módou. Na jeho obrazech tak nevidíme tehdejší Tahiti, ale vidíme pouze Tahiti a jeho šťastné obyvatele, jak si je Paul Gauguin vysnil, jeho sen o způsobu života, za kterým sem přijel.

Vývoj poměrů na Tahati se pro něj nakonec stal nesnesitelným, civilizace, pro něj panensky a rajsky nevinné přírody a společnosti nezadržitelně pokračovala. A když v roce1897 utrpí infarkt, odchází Gauguin na ostrov Hiva Oa, který byl sice také francouzskou kolonií, ale původní kultura zde ještě nebyla civilizací tolik potlačena.

Paul Gauguin nebyl žádný anděl a plody jeho promiskuitního života ho podobně jako mnoho dalších nakonec dostihly. V jeho novém domově se u něj začíná projevovat syfi lis a pokus o sebevraždu arsenem jeho zdraví podlomí ještě víc. Po nějaké době ho tato choroba zcela upoutá na lůžko a Paul Gauguin zde, v květnu 1903 na její následky umírá.