| Wilhelm Gräblein
Sběračka roští
| 
| | Doba, ve které Wihelm Gräbhein žil, byla dobou přelomovou. V každé zemi bylo tempo proměny jiné. Někde dožíval klasicismus, objevoval se historismus, jinde začínal bidermaier. Na špici veškerého uměleckého dění a štěpení na různé proudy stála samozřejmě Francie s rodícím se impresionismem. Jinde zase končil pozdní romantismus a začínal symbolismus přecházející v secesi. Historie umění druhé poloviny devatenáctého století a začátku dvacátého by se dala dělit téměř na desetiletá období, každé s jiným stylem a pohledem na svět, které se zároveň protínají a ovlivňují. |
A nastupující moderna už vůbec udělala pohledu minulých staletí na realitu defi nitivní konec. Některé žánry ovšem přežívají, protože přežívá i publikum. Ekonom by řekl: Neviditelná ruka trhu rozhoduje. A sem někam můžeme zařadit obraz na listopadové titulce Zvěrokruhu.
Wilhelm Gräbhein, také někdy Graebhein žil v letech 1859 až 1930 v městečku Gotha. Byl synovcem významného litografa stejného jména a sám se také tomuto řemeslu u něj vyučil. V letech 1881 až 1885 je zapsán na Akademii umění v Mnichově, kde studuje malířství. Jeho učiteli byli Alexander von Liezen- -Mayer a Ludwig von Löfftz. Po odchodu z akademie žil jako svobodný umělec v Mnichově. Od roku 1890 spolupracuje jako ilustrátor s časopisem Gartenlaube, účastní se výstav v mnichovském Glaspalast a ilustruje knihy. Hlavními tématy jeho obrazů jsou krajiny a lovecké scény. Lovecké scény nepochybně patří k nejstarším malířským motivům vůbec. Dramatičnost situací vznikajících na lovu v lesích nebo ve volné krajině vždycky přitahovala umělce na celém světě a to ve všech kulturách. Stačí si vzpomenout na jeskynní malby v Lascaux nebo v Altamiře. Podobně staré lovecké výjevy dnes nacházíme, díky technickým možnostem, které moderní archeologie má, v Africe, Asii nebo Jižní Americe.
Přes velké regionální odlišnosti byly obrazy s loveckými scénami po staletí objekty určené k reprezentaci a demonstrující prestiž majitele. Nejprve na stěnách královských a šlechtických sálů a posléze i na stěnách movitých občanů. Často se spojovala lovecká a mystická témata. Bohyni Dianu lovící v romantické atmosféře hlubokých lesů už viděl každý z nás. V některých případech přecházela malba loveckých scén do malby zvířat. Rubens, Delacroix, celá řada anglických malířů nebo německý Carl Spizweg, se kterým jsme se na titulce už setkali. Ti všichni se někdy tomuto tématu věnovali. A k tomuto malíři má na první pohled blízko i náš obraz na titulce. Téměř pohádková scéna, mimo svou reálnost nepostrádá trochu karikaturní, ale laskavý humor. Dva lesníci,hajní či majitelé lesa, potkají na pasece babku, či ženu neurčitého věku s otepí roští na zádech, pokuřující čibuk. Nevypadá to, že by měla peněz nazbyt, natož na tabák, takže možná pokuřuje dubové listí.... A tak bychom mohli zkoumat centimetr po centimetru namalované scény a pokoušet se spřádat nitky příběhů, které se odehrály nebo mohly odehrát. Zavřete oči a pokuste se o to. |
