Průvodce disciplinárním řízením

Revizní komise a čestná rada vnímají poptávku členů

Komory po lepší informovanosti o principech a způsobu práce disciplinárních orgánů. Často k nim také doléhají některé dezinterpretace, nepochopení a fámy, týkající se disciplinárních řízení. Členové RK a ČR proto připravili seriál, v němž čtenáře celým disciplinárním procesem podrobně provedou. Cílem seriálu je práci RK a ČR demytizovat, a vysvětlit tak, aby tyto nepříliš populární orgány nepředstavovaly tabuizovaného strašáka, za kterého jsou někdy považovány. V seriálu budou mimo jiné podrobně představeny požadavky na zdravotní dokumentaci včetně anesteziologického a hospitalizačního protokolu. Vítány jsou i doplňující otázky čtenářů k této problematice, zasílejte je prosím na adresu vetkom@vetkom.cz. Autoři seriálu na ně na závěr seriálu veřejně odpoví. Tazatel bude anonymizován, leda by si výslovně přál být jmenovitě uveden.

Zákonné ukotvení disciplinární pravomoci Komory Komora byla zřízena zákonem č. 381/1991 Sb. jako samosprávná profesní organizace vykonávající veřejnou správu v oblasti veterinární léčebné a preventivní činnosti. Výkon veřejné správy zde má mimo jiné podobu dohledu orgánů Komory nad vymezenou částí výkonu povolání veterinárního lékaře. Znamená to, že Komoru nelze chápat jako ryze „odborovou organizaci“ veterinárních lékařů, nýbrž jako subjekt, který vykonává dohled nad povoláním stejně, jako by ho vykonával sám stát. Znamená to spravedlivě, nestranně a rovnocenně zohledňovat zájmy:

• státu, jež Komoře výkon veřejné správy svěřil,

• chovatelů zvířat, jimž je Komora zákonem povinna garantovat odbornost svých členů a výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti odborným a etickým způsobem,

• veterinárních lékařů, jejichž práva a profesní zájmy je Komora zákonem povinna obhajovat,

Často tradovaná představa, že Komora by měla v disciplinárních věcech primárně „hájit své členy“, je principiálně chybná. V první řadě by to bylo hrubým zneužitím disciplinární pravomoci Komory, která by se tak zpronevěřila své zákonné povinnosti garanta odborného a etického výkonu praxe svými členy (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 381/1991 Sb.). To by v konečném důsledku bylo pro postavení Komory jako respektované součásti veřejné správy zničující, neboť její disciplinární rozhodnutí by nikdo nemohl brát vážně. Navíc by to bylo nespravedlivé i vůči samotným veterinárním lékařům, z nichž drtivá většina je disciplinárně bezúhonná, protože ty, kteří při výkonu své profese skutečně nepochybili, by nebylo možné odlišit od těch, kteří by byli Komorou vyviněni „z principu“.

Rozdělení disciplinárních pravomocí v Komoře

Revizní komise je podle zákona č. 381/1991 Sb. primárním kontrolním orgánem Komory. Kontrolu může provádět i z vlastní iniciativy, naprostá většina kontrol je však prováděna na základě konkrétního podnětu od chovatelů zvířat, veterinárních lékařů, různých organizací (v praxi jsou to nejčastěji spolky na ochranu zvířat) nebo od jiných státních orgánů. Pokud přirovnáme disciplinární proces k trestnímu řízení (a skutečně jde o analogii správního práva trestního), hraje revizní komise roli policie a státního zastupitelství, zatímco rozhodnutí čestné rady jsou pak na úrovni rozhodnutí prvoinstančního soudu. Z toho také vyplývá, že správní žaloba proti pravomocnému disciplinárnímu rozhodnutí se podává ke Krajskému soudu v Brně, nikoli k soudu městskému. Práce revizní komise v přípravném řízení a práce čestné rady a odvolacího senátu v disciplinárním řízení bude podrobně rozebrána v dalších dílech.

Člen Komory je povinen revizní komisi při výkonu její kontrolní činnosti předložit veškeré doklady týkající se jeho veterinární léčebné a preventivní činnosti. Seznam požadovaných dokladů dostává každý oslovený prošetřovaný veterinární lékař i svědek formou dopisu, který bude podrobně představen v dalším díle.

Zdroje stížností a podnětů k revizní komisi

Stížnosti postoupené státními orgány (SVS, policie, ČOI) mají právní formu rozhodnutí daného orgánu o postoupení věci a jsou Komoře doručovány datovou schránkou. Veterinární lékaři a chovatelé píší svoje podněty zpravidla jako běžnou e-mailovou zprávu. Pro stěžovatele z řad chovatelů připravila revizní komise formulář. Důvodem jeho sestavení není „usnadnění si stěžovat“, ale získání relevantních informací ve formě, které usnadní zpracování stížnosti. V mnoha ohledech je výhodný i pro samotného veterinárního lékaře, na nějž je stížnost podána. Význam některých kolonek formuláře si představíme podrobněji.

Náležitosti formuláře pro podání stížnosti

Jméno a kontaktní údaje stěžovatele

Zdálo by se samozřejmé, že stěžovatel by se měl ve vlastním zájmu ztotožnit, aby bylo jasné, o jakou věc jde, ale není tomu tak. Revizní komise považuje za férové demonstrovat, že pokud si chce někdo stěžovat, měl by v první řadě za svým postojem stát celým svým jménem a identifikací.

Nezřídka se stává, že stěžovatelem je úplně jiná osoba, než která zvíře k ošetření předvedla a s veterinářem o ošetření zvířete jednala. Veterinární lékař se tak ke svému překvapení dozví o něčí nespokojenosti až ze stížnosti osoby, se kterou se v životě nesetkal. Už to dává tušit, že rozladění stěžovatele může vyvěrat z roviny komunikační, a to v komunikaci zainteresovaných chovatelů mezi sebou, spíše než mezi chovatelem a veterinářem.

Jména a kontakty případných svědků – veterinárních lékařů

Je běžné, že se stěžovatel snaží dodat svým argumentům váhu tvrzením typu: „mého psa pak viděl jiný veterinář, a ten říkal, že to je strašné“, nebo „prodiskutoval jsem to se známým veteri nářem, a ten mi potvrdil, že operovat se vůbec nemělo“. I zde platí, že pokud takový veterinární lékař skutečně existuje a řekl to, co tvrdí stěžovatel, je takové tvrzení relevantní, pouze pokud je obsaženo ve skutečné lékařské dokumentaci. Totéž se týká i postmortálních vyšetření. V dopisech stěžovatelů lze nalézt popisy dramatických nálezů pocházejících z údajných pitev, k nimž se ale posléze během řízení žádný veterinární lékař nehlásí. Pokud je už z absence konkrétních jmen na formuláři zřejmé, že informace tohoto typu nepůjde ověřit přímo u zdroje, celé řízení se tím značně zpřehlední a urychlí. Naopak existence doložitelné pitvy na akreditovaném pracovišti veterinárnímu lékaři v případě jeho pochybení usnadní následnou likvidaci pojistné události z pojištění profesní odpovědnosti. Chovatelé často nabízejí jako svědky jiné chovatele, přátele nebo příbuzné. K takovým svědectvím se téměř nikdy nepřihlíží, protože nejsou chápána jako nezávislá.

Představa stěžovatele o urovnání sporné situace

Stává se, že stěžovatel takzvaně „stáhne stížnost“ poté, co mu veterinární lékař přislíbí vyrovnání formou profesního pojištění, nebo se chovateli omluví za jednání, které zpětně vyhodnotil jako nevhodné.

Může být překvapující, že stěžovatel ve skutečnosti nemůže stížnost stáhnout a řízení pokračuje i poté, co dá stěžovatel najevo, že stížnost bere zpět. Je to ale logické: stěžovatel není účastníkem řízení, a stejně, jako si nemůže disciplinární řízení vymoci, nemůže ho ani zastavit. Revizní komise pracuje nezávisle a předseda RK je povinen podat návrh na disciplinární řízení kdykoli se dozví o vážném pochybení. Pokud je si veterinární lékař vědom svého pochybení, pak je jeho vstřícný postoj ke stěžovateli v podobě omluvy nebo finančního narovnání velmi významnou polehčující okolností, která může vést revizní komisi k rozhodnutí návrh na disciplinární řízení nepodávat. Pokud už disciplinární řízení běží, přičte ho čestná rada ve prospěch disciplinárně obviněného i při svém rozhodování o provinění či výši trestu.

Vyrozumění stěžovatele o výsledku řízení

Podle správního řádu má stěžovatel právo na informaci, zda jeho stížnost vedla či nevedla k disciplinárnímu řízení, pokud o takovou informaci požádá. Nemá ale automatické právo na další podrobnosti řízení, například na sdělení výše trestu a podobně. Existují názory, že stěžovateli by taková možnost neměla být nabízena. Jsme ale toho názoru, že takový postup by byl kontraproduktivní. Především většina veterinárních lékařů odchází z přípravného řízení vyviněna a disciplinární řízení není zahajováno. Pokud by revizní komise nemohla stěžovateli závěr šetření poskytnout, nemohla by mu ani sdělit, že jeho stížnost byla nedůvodná, a veterinárního lékaře před stěžovatelem očistit.

Je důležité zdůraznit, že stěžovatel má i tak zákonné možnosti, jak se právní cestou domoci velmi podrobných informací ze spisu. Kdyby revizní komise neposkytla stěžovateli alespoň základní sdělení, které by jej uspokojilo, motivovalo by ho to uplatnit jiný postup, a tak získat i informace, které by mu standardně sděleny nebyly.

Za zmínku stojí, že stejně postupují ve vztahu k revizní komisi i KVS a ÚSKVBL, pokud je revizní komise žádá o sdělení výsledku šetření podnětu, který těmto orgánům postoupila.

Evidence podnětů a stížností

Komora je povinna vést spisovou službu podle zákona o archivnictví a spisové službě č. 449/2004 Sb., což znamená, že veškeré příchozí listiny musí být zaevidovány, a musí tedy procházet podatelnou – sekretariátem Komory. Proto také neuvádíme osobní kontakty na členy RK na stránkách Komory. Individuální kontakty členů disciplinárních orgánů se stěžovatelem, obviněným veterinárním lékařem nebo svědky jsou nevhodné, pokud k tomu není dotyčný člen usnesením daného orgánu konkrétně pověřen. Obsah takového jednání je pak zanesen do spisu. Ve spisu se archivují i telefonáty k věci jako tzv. úřední telefonické hovory, kdy je zaznamenán čas, osoba, telefonní číslo a obsah hovoru. Ke každé stížnosti či podnětu je veden zvláštní spis. Všichni členové disciplinárního orgánu musí mít rovný přístup ke všem shromážděným podkladům k dané věci, protože rozhodnutí je zásadně kolektivní.

Je málo známou skutečností, že se o průběh a výsledky disciplinárního řízení u Komory zajímají i jiné orgány, a Komora je povinna jim požadované informace poskytnout. Týká se to i případů, které skončí vyviněním veterinárního lékaře. Není vzácné, že stěžovatel podává souběžně se stížností ke Komoře i trestní oznámení na policii. Stává se, že si státní zástupce vyžádá disciplinární spis Komory k prostudování. Shromáždění a pečlivá evidence všech dostupných podkladů, které vedly k finálnímu rozhodnutí, jsou proto klíčové i pro obhajobu veterinárního lékaře před jinými kontrolními orgány veřejné správy.

V příštím díle následuje:

Zpracování podnětu revizní komisí. Přípravné řízení.