Setkání Federace veterinárních lékařů Evropy v Bruselu

Dovolte mi vás informovat o setkání GA FVE, které probíhalo v Bruselu od 11. 11. 2021 do 13. 11. 2021. Letošní setkání bylo v něčem jiné než ta předchozí, a to nejen vzhledem k proticovidovým opatřením, kvůli kterým se řada zemí z jednání omluvila, a připojily se k jednání on-line (Norsko, Litva, Slovinsko, Španělsko, Maďarsko, Rusko, Kyrgyzstán…).

Letos naše Komora totiž vyslala svého kandidáta na post viceprezidenta Federace veterinárních lékařů Evropy FVE…

Nominovali jsme na tuto pozici MVDr. Jana Bernardyho, Ph.D. Jsme přesvědčeni, že je to ideální kandidát na takovou pozici. A to nejen díky svým schopnostem a jazykové vybavenosti, ale i odbornosti a šířce oblastí medicíny, ve kterých se pohybuje. Má zkušenosti z praxe malých zvířat a zároveň i hospodářských, pohybuje se ve výzkumu, má zkušenosti se státní správou, soukromým sektorem i pedagogickou činností na univerzitě.

Vedle kolegy Bernardyho dále kandidovali:

Jane CLARK – British Veterinary Association and Royal College of Veterinary Surgeons (Britská komora veterinárních lékařů)

Mette ULDAHL – Danish Veterinary Association and Swedish Veterinary Association (Švédská komora veterinárních lékařů).

Všichni tři kandidáti přednesli své prezentace. Dle mého názoru byl Dr. Bernardy nejlepší. Volilo se dva dny, jak na setkání FVE, tak UEVP. Vzhledem k tomu, že FVE je organizace majoritně mužská a v jejím čele stojí převážně muži, byla volba značně ovlivněna tímto faktorem. Viceprezidentkou se tak nakonec stala Mette Uldahl, hlasování však bylo velice těsné. Výsledek hlasování tak způsobil určitou nevoli a rozruch v sále u části hlasujících. Vyvolal diskusi o potřebě zveřejňovat výsledky hlasování na přepočet hlasů pro jednotlivé kandidáty. Bylo milé sledovat, jak velkou podporu má Dr. Bernardy v Evropské organizaci.

Abych se nevěnovala jen volbě viceprezidenta, během jednání a přednášek byla otevřena řada témat, která rezonují i u nás. A to nejen řešení pohotovostí, které jsou celoevropským problémem. Veterinární profese je v řadě zemí součástí krizové infrastruktury státu, bohužel ne v České republice. KVL se snaží, aby se toto u nás změnilo.

Dále byla diskutována otázka, kam spadá veterinární činnost, protože v některých státech je pod ministerstvem zemědělství (jako u nás), a jinde je pod ministerstvem zdravotnictví. Záleží to na aktuální politické vůli v dané zemi. Většina přítomných v sále se ale shodla, že ideální by bylo, kdybychom stáli samostatně a nespadali ani pod jeden ze zmiňovaných sektorů.

Část jednání byla věnována problematice antibiotik a vedení UEVP a FVE si moc váží podpory a aktivit, které jednotlivé země vyvinuly kvůli hlasování v parlamentu ohledně zákazu používání některých druhů antibiotik ve veterinární praxi.

V roce 2022 vejdou v platnost důležité právní normy. Jako detailní sběr dat o používání antibiotik, kritéria pro antibiotika rezervovaná pro humánní medicínu a také budou stanovena přísná pravidla pro medikovaná krmiva a léky rozpustné ve vodě.

Posiluje se vztah mezi státem a veterinárními lékaři, a mezi chovateli a veterinárními lékaři. Díky těmto třem aktivitám se Francii daří postupně tuto situaci řešit. Naráží ale na několik slabých míst, a to je nedostatečná spolupráce mezi univerzitami a terénními veterináři a absence adekvátního kontinuálního vzdělávání.

Skandinávie čelí stejnému problému, kdy ve městech je veterinárních pracovišť dostatek a ve venkovských oblastech úplně chybí. Pokud tam lékaři jsou, mají na starosti obrovské spádové oblasti, které je problematické v jednom člověku zvládnout. Stát se snaží pomoci tuto situaci řešit, ale je nutná kooperace mezi veterináři, farmáři a vládou. Je navržena řada řešení, na kterých se pracuje, jako daňové zvýhodnění, zaplacení půjček na studia, poskytnutí vybavení praxe zdarma, hrazené kontinuální vzdělávání atd.

Ve většině evropských zemí fungují řetězce veterinárních klinik a z řad kolegů jsou hodnoceny vesměs pozitivně. Na tento fenomén se v budoucnu musíme také připravit. Na Slovensku už fungují dva takové řetězce. Řada kolegů v západní Evropě tyto řetězce vítá. V některých státech vykupují praxe o jednom člověku (ne jen kliniky) a usnadňují jim fungování. Veterináři pak nejsou tak pracovně vytížení a jsou lépe finančně zabezpečeni jako zaměstnanci. Jinde, jako například v Německu, čelí opačnému problému a jejich praxe jsou i přes jejich velkou snahu neprodejné.

Je důležité takto v rámci Evropy komunikovat, protože řadě problémů čelíme v daný moment společně a můžeme si být nápomocni. Nebo se ze zkušeností ostatních můžeme poučit a inspirovat, protože nás daná problematika teprve čeká.