Siamské a orientální kočky

Siamské kočky pravděpodobně vznikly ve 14. století v Siamu, dnešním Thajsku. Legenda říká, že siamské princezny odkládaly prsteny na dlouhé štíhlé ocasy koček a aby prsteny nesklouzly, zalomily jim ocasy. Jinou legendou je, že siamky sloužily jako strážkyně největších cenností chrámů a zíraly na ně tak upřeně, až šilhaly. V 19. století se siamské kočky dostaly do Evropy. Siamské kočky mají typické akromelanické zbarvení, tj. apikálie – uši, obličej, končetiny, ocas – mají jiné zbarvení, než světlé tělo. V mezinárodní felinologické federaci FIFe byly siamské kočky (SIA) uznány v roce 1949, dlouhosrstá varianta (balijské BAL) v roce 1983, orientální – krátkosrsté (OSH) v roce 1959, dlouhosrsté (OLH) v roce 1985. Orientální kočky mají stejnou postavu jako siamské, ale bez akromelanického zbarvení a odlišná je barva očí, SIA, BAL modré, OSH, OLH zelené.

Jsou to kočky středně velké, štíhlé, elegantní, ale svalnaté, objektivně jsou těžší než vzhledově působí. Hlava je klínovitá s rovným profilem, uši velké, oči mandlové, lehce šikmo posazené. Barva očí SIA, BAL intenzivně hluboce modrá, OSH, OLH zářivě zelená, u bílých koček modrá nebo zelená, případně jedno modré, jedno zelené. Končetiny dlouhé a štíhlé, ocas velmi dlouhý, štíhlý, zašpičatělý. Srst u krátkosrstých krátká, lesklá, přiléhavá, u dlouhosrstých středně dlouhá, jemná, hedvábná.

Jsou velmi čilé, pohyblivé, ale také hlasité, zvláště při říji. Vyžadují kontakt s člověkem a zábavu.

Obě tato plemena mají téměř vždy krevní skupinu A. Častý je zvýšený výskyt alergií, zvláště potravní – většina netráví sladké kravské mléko, častější než u jiných plemen je astma. I když jsou značně „žravé“, nemívají problémy s obezitou.

Doporučené je vyšetření retinální degenerace (CEP290rdAc- -PRA) a ganglioidóza (GM1/GLB1). Pro chovné a výstavní bílé kočky je povinné vyšetření sluchu, ale hluchota u těchto plemen se prakticky nevyskytuje.

Velké problémy bývají u koček z množíren, kde se nesledují genetické vady. Velmi časté šilhání vede k méně komunikativnímu chování, nevrlosti až agresi. Zálomky a uzly v průběhu ocasu jsou deformacemi obratlů, obdobné deformace se nacházejí v různém rozsahu v celé páteři. S věkem se situace horší, kočky se obtížně pohybují a mají značné bolesti. Při manipulaci se brání a reagují agresivitou. Tím získaly v dřívějších dobách, než se z chovu tyto vady vyloučily, nálepku, že jsou zlé.

Na druhé straně přílišné přešlechtění – extrémně velké uši mají měkčí chrupavky a překlánějí se vpřed, častější jsou otitidy. Společně s tím se vyskytují malé zapadlé oči s konjunktivitidami. Enormně dlouhé, tenké končetiny mívají vadný „kravský“ postoj a zjišťuje se dysplazie kyčelních a kolenních kloubů.

U koček s akromelanickým zbarvením je vyžadována světlá barva srsti těla. Běžně stářím tmavne. Nepříjemné je, že jakékoliv poškození kůže, třeba i jen vpichem při vakcinaci, mnohdy vede k tmavé skvrně, obvykle do roka zmizí. Ostříhaná srst v tmavých apikáliích zarůstá světlejším odstínem, obvykle také do roka mizí. Jsou to jen estetické vady, ale u výstavních koček velmi nepříjemné.