Syndrom uvězněných neutrofilů

Syndrom uvězněných neutrofilů (trapped neutrophil syndrome, TNS) neboli autozomálně recesivní neutropenie je onemocnění border kolií, které bylo původně popsáno v populaci australských a novozélandských border kolií v devadesátých letech minulého století. Podobné onemocnění se u lidí označuje jako Cohenův syndrom.

Příčina TNS byla u border kolií identifikována v roce 2011. Jedná se o deleci na exonu 19 genu VSP13B. Produktem genu VSP13B je transmembránový protein, který se účastní transportu vezikul v rámci buňky a je zapojen do glykosylací v rámci Golgiho aparátu a endolyzozomálních procesů, avšak přesný mechanismus vzniku klinické obrazu nemoci není znám. I když bylo ve vědeckých časopisech doposud popsáno pouze několik kazuistik, prevalence mutace v populaci border kolií není zanedbatelná.

U lidí s Cohenovým syndromem dochází k opožděnému vývoji, mikrocefalii, neutropenii a faciálnímu dysmorfismu v podobě nosu ve tvaru zobáku a grimas. Některé z těchto klinických příznaků jsou patrné i u postižených border kolií. Onemocnění se projevuje ve věku 6–12 týdnů, avšak příznaky při odstavu nemusí být nijak dramatické. Postižená štěňata jsou menší než jejich sourozenci. Mohou mít stejně jako lidi faciální deformity charakterizované prodlouženou a úzkou lebkou označovanou jako „fretčí“. Kromě neprospívání se vyskytuje horečka, příznaky onemocnění gastrointestinálního traktu (zvracení a průjem), kulhání s otokem kloubů, poruchy chůze nebo vědomí a neutropenie.

Neutropenie v periferní krvi je spojena s myeloidní hyperplazií v kostní dřeni, což dalo za vznik názvu tohoto onemocnění. Mechanismus periferní neutropenie není objasněn, ale u lidí s Cohenovým syndromem byla zjištěna vyšší marginace neutrofilů. Neutropenie může u jedinců kolísat od mírné po těžkou, v rámci kazuistik byl popsán i degenerativní posun doleva nebo přítomnost prekurzorů v periferní krvi. Současně se může vyskytovat mírná až střední neregenerativní anémie, u níž se předpokládá, že vzniká v důsledku kombinace myeloidní hyperplazie a perzistentní přítomnosti mediátorů zánětu. V rámci biochemického vyšetření byl společným nálezem pouze pokles kreatininu (v důsledku poruchy růstu a poklesu metabolismu svalů).

Rentgenologické nálezy zahrnují intrakapsulární efuze a metafyzální lucence obklopené sklerózou, lokalizované zejména v distálním femuru, tibii, radiu a ulně. Mohou být různě závažné – od jejich absence až po fraktury spojené s metafyzální lýzou. Klinické příznaky a radiografické léze mohou být méně zkušenými lékaři zaměněny za hypertrofickou osteodystrofii, jelikož sdílejí několik společných charakteristik.

Klinická diagnóza TNS je postavena na přítomnosti typických klinických příznaků: horečce, neutropenii, efuzivní polyartropatii a RTG nálezu osteolytických a nepravidelných sklerotických metafýzálních lézí dlouhých kostí.

Prognóza tohoto onemocnění je opatrná až špatná. Onemocnění není vyléčitelné a terapeutický management je náročný. V rámci terapie byly kromě antibiotik podávány glukokortikoidy pro jejich účinek zmírnění otoku kloubů a zvýšení počtu cirkulujících neutrofilů (pravděpodobně se jedná o efekt na úrovni transkripce genu pro adhezivní molekuly). Rekurence otoků je možná i během medikace. Délku života ovlivňují kromě polyartropatií i časté infekce a sepse. Navzdory těmto nepříznivým okolnostem existují přeživší pacienti do věku 3 až 6 let a i v obdobích bez medikace mohou mít plnohodnotný život.

Definitní diagnózu je možné stanovit genetickým testem z EDTA krve nebo stěrů z bukální sliznice. Onemocnění se dědí autozomálně recesivně, tj. klinické příznaky se rozvinou pouze u jedince s mutací na obou alelách. Frekvence přenašečů v populaci border kolií je celosvětově mezi 6 až 30 %, postižených kolem 1 %.

Reference u autora.