Věda se zajímá o věci, ne o lidi

Jen co by kamenem dohodil od rušného centra Starého Města ve Varšavě se nachází nenápadný měšťanský dům, ve kterém se 7. listopadu 1867 narodilo do učitelské rodiny jedno pozoruhodné děvče. Byla pokřtěna jako Maria Salomea Skłodowska a osud jí dal do vínku zapsat se nesmazatelně do všech učebnic chemie a fyziky – jako Marie Curie-Skłodowská. Inteligenci a lačnost po vědění zdědila po rodičích. Rodina patřila k nižší polské šlechtě, otec byl (nepřekvapivě) učitelem matematiky a chemie na gymnáziu, matka vedla soukromou dívčí školu. Marie byla nejmladší z pěti dětí, matka bohužel po porodu zemřela. Otec Władysław byl aktivním účastníkem vlasteneckého hnutí Poláků proti Rusům, což rodině život neusnadnilo. Byl suspendován a rodina se potýkala s chudobou.

Děvčata Sklodowských, Marie a její starší sestra Bronisława, však velmi prahly po vzdělání. Marie na gymnáziu excelovala jako nejlepší studentka, uměla plynně mluvit čtyřmi cizími jazyky a jejím snem bylo pokračovat ve studiu přírodních věd na univerzitě. Polské univerzity ale v té době ženy ke studiu nepřijímaly. Sestry to však neodradilo. K velké nelibosti otce, který snahu děvčat o univerzitní kariéru považoval za pošetilou, se sestrám díky píli, neústupnosti a cílevědomosti podařilo zapsat na pařížskou univerzitu. Kvůli nedostatku financí si ale nemohly dovolit studovat obě současně. Nejprve tedy odjela do Paříže starší Bronisława, aby zde vystudovala medicínu, zatímco Marie odjela na venkov, kde přijala místo guvernantky a za vydělané peníze podporovala sestru na studiích. Poté děvčata měla v úmyslu se vyměnit.

Jako guvernantka si osmnáctiletá Marie prožila první románek se starším synem svých zaměstnavatelů Kazimierem Zorawskim, pozdějším úspěšným matematikem. Rodičům se však vidina svatby s chudou guvernantkou nelíbila a Kazimier si nedovolil se rodičům vzepřít. Zhrzená Marie se na to konto ještě s větším úsilím vrhla do cesty za svým snem. Tajně, aby se otec nedozvěděl, po večerech studovala a asistovala v laboratořích.

Zleva: William B. Meloney, Irene Joliot-Curie, Marie Curie a Eve Curie

A konečně se v roce 1891 dočkala. Tou dobou už byla sestra Bronisława dostudována a v Paříži provdána. Marie měla nashromážděno dostatek prostředků na cestu a sestra mohla Marii nabídnout ubytování do začátku. Strastiplná léta odříkání přinesla své ovoce a Marie Skłodowska v roce 1891 složila úspěšně jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenci a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři. Současně dále studovala na Sorbonně a druhou licenci z matematiky získala v roce 1894. Pro svou plánovanou vědeckou práci však potřebovala najít vyhovující laboratorní zázemí. To našla u nadějného doktoranta fyziky – Pierra Curieho. Oba vědci si padli okamžitě do noty po stránce pracovní a zanedlouho i osobní.

Žádost o ruku Marie zprvu odmítla, tížil ji slib daný otci, že se po studiích vrátí do rodného Polska. Tak i učinila, avšak pro ženu v silně katolickém Polsku na univerzitě místo nebylo. Vrátila se tedy do Francie, podruhé již žádost o ruku neodmítla a 26. července 1895 se Marie Skłodowská a Pierre Curie stali manželi ve městě Sceaux na Seině. Svatba proběhla bez náboženského obřadu a nevěsta byla dokonce místo svatebních šatů oblečená pracovně v laboratorním. Bylo to vyjádřením toho, že v Pierrovi našla Marie nejen životního partnera, ale také vědeckého spolupracovníka, na něhož se mohla vždy plně spolehnout.

Do manželství se narodily dvě dcery, z nichž starší dcera Irene se později rovněž stala matčinou vědeckou spolupracovnicí. Stejně jako matka získala i ona Nobelovu cenu a zemřela na leukémii v důsledku práce s radioaktivitou v nedožitých 55 letech. Mladší dcera Eve jako jediná z rodiny se nevěnovala vědě. Stala se spisovatelkou a novinářkou, o matce sepsala biografii. Angažovala se velmi v UNICEF a zemřela ve vysokém věku 102 let v USA.

Vědecká kariéra Marie Curie začínala nenápadně a těžce. Zpočátku se manželům nedařilo najít pro svou práci vhodné prostory. První pokusy proběhly v zázemí bývalé pitevny lékařské školy, která byla nevětraná a kam zatékalo. Ani jeden z nich netušil, s jak nebezpečným materiálem denně zacházejí. Průlomem se stalo, když Marie jako předmět svého doktorského studia dostala zadáno zjistit, proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy vyšší, než by odpovídalo podílu čistého uranu v rudě. Marie započala obtížnou a stereotypní práci dělení uranové rudy na jednotlivé chemické sloučeniny a hledala sloučeninu, která způsobovala vysokou radioaktivitu. Pomocníkem a hnacím motorem se jí stal právě manžel Pierre Curie. Jejich výzkumy po čtyřech letech konečně vedly ke kýženému cíli. Byl objeven nový prvek – polonium – které Marie pojmenovala na počest své vlasti. Následoval objev dalšího prvku – radia – které se pro změnu váže k Česku. První gram radia Marie Curie izolovala ze smolince pocházejícího z Jáchymova. V roce 1903 jako první žena v historii získala titul doktora fyziky a ve stejném roce jí byla udělena Nobelova cena – za fyziku (jako první ženě, tehdy ještě ve stínu jako asistentce svého manžela, o uvedení jejího jména na listině se vedly diskuze do poslední chvíle…). Získání Nobelovy ceny manžele Curieovy proslavilo. Sorbonna Pierrovi přiznala místo profesora a souhlasila se založením jeho vlastní laboratoře, ve které se Marie stala vedoucí výzkumu. Není bez zajímavosti, že mezi přístroji v laboratoři nechyběly ani produkty brněnské Zbrojovky.

Nešťastná nehoda v dubnu 1906 (kolize s drožkou při přecházení ulice) připravila o život Pierra Curieho. Marie se ze ztráty své v tolika směrech spřízněné duše už nikdy nevzpamatovala. Univerzita se k ní zachovala vstřícně. Byla pověřena vedením laboratoře a byla jmenována vůbec první ženou – profesorkou Sorbonny.

Galvanometr z produkce brněnské Zbrojovky

V roce 1911 byla Marii Curie udělena druhá Nobelova cena – za chemii. V roce 1914 byl na její podnět založen výzkumný Ústav pro radium (Institut du radium). Tento ústav vychoval několik dalších nositelů Nobelových cen – vyšli z něho ještě čtyři, mezi nimi i Mariina dcera Irene Joliot-Curie a Mariin zeť Frédéric Joliot, kteří získali Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity.

Za 1. světové války Marie Curie iniciovala vznik polních rentgenografických stanic, které vyšetřily celkem více než tři milióny případů zranění francouzských vojáků.

Po válce Curie-Skłodowska nadále vedla Ústav pro radium v Paříži a zároveň cestovala po světě, kde její nadace pomáhala zakládat lékařské ústavy pro léčbu rakoviny. V roce 1925 Marie Curie-Skłodowska sfárala do dolu Svornost v Jáchymově. Absolvovala také cestu po Spojených státech, kde převzala mnoho čestných uznání. V roce 1932 s pomocí polského prezidenta Moścického byl konečně podobný institut založen i ve Varšavě. Prvním vedoucím se stala Mariina sestra Bronisława.

Bohužel, věda nepřinesla Marii a světu jen ovoce, nakonec si vybrala za vše i svou daň. Maria Curie-Skłodowska zemřela 4. července 1934 v sanatoriu Sancellemoz u Passy na aplastickou anémii, neboť pracovala celý život v laboratoři bez ochranných prostředků. Nebezpečnost radioaktivního záření nebyla v té době ještě známa. Byla pohřbena vedle svého muže Pierra v rodinné hrobce v Sceaux. V roce 1995 byly její ostatky slavnostně přemístěny do Paříže a byla uložena k věčnému odpočinku jako první žena do Pantheonu.

Rodný dům Marie Curie ve Varšavě byl změněn na muzeum. Plastickou, populárně-naučnou formou je zde prezentován veřejnosti život této výjimečné ženy, která dala světu mnohé – nejen svou genialitou, ale také neústupností a cílevědomostí, díky které otevřela dveře vědy dalším ženám, a v neposlední řadě obětavou lidskostí, která pomohla zachránit řady lidských životů nejen v době válečné. Albert Einstein poznamenal, že Marie Curie-Skłodowská byla snad jedinou osobou, kterou nezkorumpovala sláva. Někdy stojí za to, nahlédnout i tam, kam nás stránky učebnice chemie nezavedou...