Časopis Zvěrokruh 9/2021 | Pro praxi |
| Odpovídá Nancy de Bryine Text: Jan Bernardy |
V červenci tohoto roku proběhla na vetkomu (webových stránkách KVL) v oddíle Diskuse zajímavá debata ohledně přeshraniční praxe, na základě pokuty udělené českému kolegovi za ošetření koně v Rakousku. https://www.vetkom.cz/diskuze/?view=thread&id=3600.
Celá věc se udála před cca třemi čtyřmi roky, nicméně otázky spojené s přeshraniční praxí jsou stále aktuální.
Stručně šlo o akutní chirurgický zákrok na koni, který si na českém kolegovi vyžádal rakouský chovatel. Součástí ošetření byla rutinní aplikace séra proti tetanu. Po nějakém čase byl kolega vyrozuměn o přestupku na rakouském území a byl pokutován místní zemskou správou dvěma sazbami (za jeden úkon). Představenstvo české komory, na kterou se kolega obrátil, vyslala v červnu 2018 delegaci Borkovec, Bernardy plus dotčený kolega, která jela řešit problém do Vídně na sesterskou komoru. Zde rakouští kolegové konstatovali, že byly spáchány dva přestupky (proto dva „štráfy“), a to že kolega za prvé nezpravil rakouské úřady o své návštěvě a za druhé použil biopreparát (sérum), což je v přeshraniční praxi zakázáno (viz níže). Přislíbili nicméně, že se pokusí zmírnit výši pokuty. O cestě byl zveřejněný zápis, publikovaný ve Zvěrokruhu 8/2018. Je však třeba konstatovat že Rakouská komora v té době neregistrovala žádné, slovy ani jedno, ohlášení z české strany o hostování a opačně, žádný Rakušan, Němec, Polák, Slovák není a nebyl (!?) dosud registrován na české straně za celou historii členství v EU. V současné době je v české komoře registrováno 284 absolventů jiné než brněnské alma mater, z toho 224 z Košic, 60 z Německa, Rakouska, Polska a dále ze třetích zemí, kde je převaha ukrajinských absolventů.
V rámci výše zmíněné debaty na diskuzním fóru vetkom.cz formuloval kolega Luboš Borkovec starší několik otázek, které směřovaly k evropským strukturám. Využili jsme našeho členství ve Federaci veterinářů Evropy (FVE) a otázky jsme zaslali výkonné ředitelce kanceláře federace dr. Nancy de Bryine, jejíž odpovědi zde publikujeme. 1. Zjistíme-li, že zvíře (ze státu B) není náležitě identifikováno, či nemá doklady (předepsané exekutivou státu A, resp. B), můžeme ho ošetřit, bez povinnosti oznámení o porušení předpisů předepsaných exekutivou státu A, příp. státu B? Stát A = domovský, stát B = hostitelský.
Pokud není zvíře identifikováno, není to pro společenská zvířata problém (ne ve všech zemích EU je identifikace a registrace koček a psů povinná). Pro registraci očkování proti vzteklině do pasu domácích zvířat by to však byl problém.
U zvířat určených k produkci potravin je problém, pokud nejsou zvířata správně identifikována. Odmítla bych zacházet s takovými zvířaty, protože se potom nechcete dostat do problémů. Budete muset zkontrolovat pravidla/kodex chování hostitelské země, abyste zjistili, zda to musíte nahlásit. 2. Je třeba vyjasnit, jaké léčivé preparáty (ze státu A) můžeme beztrestně použít (ve státě B) a které léčivé preparáty (např. biopreparáty) použít nelze, případně, za jakých podmínek.
Obecným pravidlem je, že v každém členském státě (kromě výjimečných situací) lze používat pouze ty veterinární léčivé přípravky, které jsou v dané zemi schválené.
Veterinární lékaři pracující přes hranice však za určitých podmínek mohou používat léky povolené ve své domovské zemi.
Členské státy musí zajistit, aby si veterináři poskytující služby v jiném členském státě mohli vzít s sebou a podávat zvířatům malá množství veterinárních léčivých přípravků – která nepřekračují jednodenní potřebu a neobsahují vakcíny (a biopreparáty vůbec) – které nejsou povoleny k použití v členském státě, ve kterém jsou služby poskytovány; za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky: -
Povolení bylo vydáno členským státem, ve kterém je veterinární lékař usazen. -
Veterinární léčivé přípravky přepravuje veterinární lékař v originálním balení výrobce. -
Veterinární léčivé přípravky určené k podávání zvířatům určeným k produkci potravin mají stejné kvalitativní a kvantitativní složení účinných látek jako léčivé přípravky registrované v hostitelském členském státě. -
Veterinární lékař poskytující služby v jiném členském státě se seznámí se správnou veterinární praxí uplatňovanou v tomto členském státě a zajistí, aby byla dodržena ochranná lhůta uvedená na označení příslušného veterinárního léčivého přípravku, ledaže se očekává, nebo že bude vědět, že musí být stanovena delší ochranná lhůta, aby byla dodržena tato správná veterinární praxe daného státu. -
Veterinární lékař neposkytne veterinární léčivý přípravek majiteli nebo držiteli zvířat ošetřených v hostitelském členském státě, pokud to není přípustné na základě pravidel hostitelského členského státu; v tomto případě se však bude jednat pouze o zvířata v jeho léčení nebo, která má v péči, a pouze o minimální množství veterinárního léčivého přípravku nezbytné k dokončení léčby dotyčných zvířat při této léčbě. -
Veterinární lékař je povinen vést podrobné záznamy o ošetřených zvířatech, diagnóze, podaných veterinárních léčivých přípravcích, podané dávce, délce léčby a použité ochranné lhůtě. Tyto záznamy musí být k dispozici ke kontrole příslušným orgánům hostitelského členského státu po dobu nejméně tří let. -
Celkový rozsah a množství veterinárních léčivých přípravků přepravovaných veterinárním lékařem nesmí překročit rozsah obecně požadovaný pro jednodenní potřebu veterinární praxe.
3. Nejsme diskriminováni tím, že při ošetření pacienta jiného státu jsme takto nuceni k postupu NON LEGE ARTIS? Omezení pro výkon odborné veterinární činnosti (ve státě B) platná pro veterinárního lékaře – ze státu A – jsou platná i obráceně? Můžeme v podobném případě využít institutu „krajní nouze“ (z Občanského zákoníku ve státě B)? Nejsem si jistá, co máte na mysli tím, že jsou veterináři nuceni léčit non lege artis, je pouze nutné dodržovat pravidla země, ve které pracujete.
Pokud chce veterinární lékař překročit hranice, aby mohl provádět některé úkony a/nebo dočasně poskytovat konkrétní služby v jiné zemi EU, stačí: -
Kontaktovat zde příslušný orgán/statutární orgán hostitelské země (komoru); -
Informovat příslušný orgán/statutární orgán hostitelské země o povaze a době poskytování služby/úkolu vyplněním předchozího prohlášení; | | Nancy de Bryine, výkonná ředitelka FVE. |
-
Na požádání předložit registraci svého členského státu (české komory); -
Zkontrolovat, zda pojištění profesní odpovědnosti pokrývá poskytované přeshraniční služby. 4. Případná takováto omezení jsou adekvátní a jsou v souladu s proklamovanými pilíři EU o volném pohybu obyvatel, služeb, zboží, peněz – kapitálu?
Nejsem si jistá, jaká omezení jsou míněna, pokud se budete držet výše zmíněných pravidel, žádná další omezení zde nejsou.
Tolik k otázkám sdělila Nancy de Bryine.
Další otázka směřuje do vlastních řad: 5. Zasadí se KVL ČR o napravení případného nesouladu s výše uvedenými principy na půdě FVE a WVA?
Česká veterinární reprezentace řešila uvedenou kauzu jak se sousedící zemskou komorou ve Vídni, tak i v Bruselu v rámci členství ČR ve FVE. Nicméně bylo shledáno, že nejde o nesoulad s principy EU, daná omezení spočívají v nutnosti nahlásit svůj jednotlivý výjezd předem, nebo posléze v akutním případě. Spornou otázkou zůstává, zda vlastní pochybení má řešit domovská komora hříšníka, či příslušný orgán v místě prohřešku. V tomto výše zmíněném případu řešila rakouská státní správa jednu věc, a to aplikaci zakázaného léku. Současně druhý prohřešek rakouská komora postihovala (nepřihlášený přeshraniční výjezd) a řešila věc sama a nepředala české komoře. Federace veterinárních lékařů vykládá evropskou směrnici tak, že správní úkon – vyřešení přestupku má řešit domovská autorita, tedy v tomto v případě česká komora. Směrnice je sice poněkud nejednoznačná, ale ukládá podle logiky věci a také českého a očividně i rakouského legislativního výkladu tuto povinnost orgánům v místě přestupku. Nesoulad práva s praxí leze jako sláma z bot u výše diskutované povinnosti hlášení hostujícího lékaře. Nikdo tak prostě nečiní, nehlásí přeshraniční činnost a leckdy ani netuší, že by měl. Dost možná, že jde pouze o neuchopení tohoto nástroje národními komorami, který by mohl sloužit k lepší kontrole veterinární činnosti v příhraničí. A nejen tam, neboť zajíždět lze hluboce do vnitrozemí. Slovinští kolegové referovali o situaci, kdy tzv. dálniční hostující veterináři ze sousedních zemí přijíždějí do chovů hluboce ve vnitrozemí.
Evropská směrnice má za cíl otevřít trh jednotný, panevropský. Zakazuje diskriminační podmiňování přístupu nebo výkonu činnosti na národním území pro hostující kolegy. Omezení při použití vakcín a biopreparátů je zdůvodnitelné „naléhavým důvodem souvisejícím s veřejným zájmem“; např. ve státě prostém nákazy slintavkou a kulhavkou, morem prasat apod. je zakázáno vakcinovat proti těmto nemocem, což ve státě sousedním může být naopak povinné. Hostující veterinární lékař se tedy musí řídit pravidly hostitelské země.
Dovolte mi závěrem rozšířit toto pravidlo nejen na příhraniční veterinární lékaře. Jsme bytosti hostující na této planetě, respektujme tedy především pravidla této Země. Více informací naleznete v letáku FVE: https://fve.org/cms/wp-content/uploads/043-Prof-Qualif_Services-Directives_FAQS_Nov_-2016_FINAL.pdf |