Zase ta antibiotika

Začátkem září nám tu rezonovalo téma omezení použití antibiotik ve veterinární medicíně a úplný zákaz použití některých skupin u zvířat bez možnosti výjimky. Petici asi podepsala řada z vás. Hlasování v Evropském parlamentu naštěstí návrh nepodpořilo. Nicméně i když se v Evropě řadíme k zemím s nižší spotřebou ATB u zvířat, situace v naší veterinární medicíně rozhodně není ideální. Je otázkou, zda vznik multirezistentních kmenů bakterií u lidí a následné nozokomiální infekce souvisí s nadužíváním antibiotik, zda dávat vznik rezistentních kmenů, které způsobují závažné komplikace u lidí, za vinu pouze nezodpovědnému nadužívání ve veterinární sféře.

Asi se shodneme na tom, že je rozhodně pořád co zlepšovat. Stále se setkáváme s případy, kdy jsou podávána ATB s indikačním omezením jako první volba v neopodstatněných případech, nejsou dodržovány dávky ani doba podávání, nebo jsou ATB podávána tam, kde to není potřeba, co kdyby náhodou…

Musíme tedy začít sami u sebe – vzdělávat se, doba pokročila, postupy léčby se mění, dávky se mění. Vágní pocit, že nám něco léta funguje, neznamená, že to děláme správně nebo že by to nešlo dělat lépe.

Jsou ale situace a skupiny zvířat, kdy se ideálními postupy řídit nedá: Zvířata v zoologických zahradách, drobní savci, plazi, ptáci v zájmových chovech. O použití antibiotik a jejich druhu rozhodujeme na základě několika kritérií, která nás u psů a koček nebo hospodářských zvířat trápit nemusí.

Antibiotika jsou většinou aplikována distanční formou – foukačkou. Objemy nad 5–6 ml jsou u většiny zvířat nepoužitelné, protože samotná přítomnost veterináře a následná aplikace jsou pro zvířata značně stresující, což neumožňuje aplikaci ve více střelách za sebou. Po aplikaci se zvířata plaší a mívají únikové reakce, při kterých jsou schopná se vážně zranit, někdy i smrtelně. Proto upřednostňujeme taková antibiotika, u nichž je možné aplikovat potřebný objem v jedné, výjimečně ve dvou střelách. Antibiotika ve větších objemech je možné aplikovat u imobilizovaných zvířat

Depotní účinek

Důvody použití depotních forem antibiotik jsou podobné jako u celkového objemu – snížení frekvence aplikací = snížení stresu.

Aplikační forma

Upřednostňujeme ATB v injekční formě – umožňuje bezpečné distanční podání konkrétní dávky na jedince, u většiny druhů není možné p. o. podání, protože jsou chovány ve stádech nebo ve skupinách, kde není zajištěn příjem potřebné dávky ATB konkrétním jedincem. I solitérně chovaná zvířata nejsou ve většině případů ochočená natolik, aby jim ATB byla podána přímo perorálně. U ATB, která vyžadují podávání několikrát denně zase nastává problém se zajištěním personálu, který by je zvířatům v potřebný čas podal.

U některých ATB představuje problém konzistence samotného ATB. Suspenze ucpávají jehly nebo poškozují gumové písty ve střelách, takže následně distanční aplikace selhává.

Kultivace a citlivost k ATB

Bohužel u zvířat v ZOO většinou není možné čekat na výsledky kultivace. Odběr vzorků pro kultivaci přímo od zvířete je problematický – u většiny druhů lze provést pouze při imobilizaci. Možnosti adekvátního klinického vyšetření zvířat jsou také velmi omezené. K projevům onemocnění dochází často, až když se zvířata nachází ve vážném stavu, terapie proto musí být zahájena okamžitě a nemůžeme si dovolit čekat na výsledky kultivace s 3–7 dní trvající prodlevou.

Je pro nás nepředstavitelné, že bychom přišli o možnost použití cefalosporinů vyšší generace, chinolonů a některých dalších antibiotik. Řada druhů chovaných v ZOO je vzácná, někdy se jedná o poslední kusy v rámci světové populace a jejich hodnota je nevyčíslitelná. Bylo by smutné, kdybychom o tato zvířata přicházeli, kvůli tomu, že je nemáme čím léčit. A my se však musíme chovat v rámci svých možností zodpovědně, takže nebudeme aplikovat antibiotika paušálně každému pacientovi.